Velká Míčovna je skutečně rozměrnou, obdélnou stavbou, původně určenou pro sportovní hry. Postavil ji již zavedený Bonifác Wohlmut a O. Avostalis odvážně na jižní hraně plošiny Královské zahrady, nad Jelením příkopem, ve vysokých sprašových vrstvách. Vnější rozměr stavby je 12,8 x 65,4 m, výška potom 11,4 (severní průčelí) až 16,3 (jižní průčelí). Prostor nebyl nijak členěn, velkými okny byl otevřen k severu. Podlaha haly byla snížena oproti úrovni zahrady. Prostor byl zaklenut valenou klenbou s lunetami. Jižní průčelí je prosté, členěno opěráky na 10. polí. Hrubá omítka stěn je členěna pásky do podoby velkého kvádrování, v jednom z polí je letopočet dokončení stavby. Vše dochováno, až na úpravy po dodatečně proražených oknech. Východní průčelí je hladké. Dominantou je věžice schodiště, kterou byl zajištěn přístup k "šatně" nad klenbou haly. Severně od schodiště je dochována ilusivní malba římsy. Západní průčelí, viditelné z přístupové cesty do Královské zahrady, je řešeno náročnějšími psaníčkovými sgrafity. Ty však byly již v minulosti poškozeny. Obnoveny podle několika dochovaných renesančních "psaníček" pod římsou a nad oblouky mladší přístavby po západní straně. Nejpozoruhodnější na Míčovně je její severní průčelí, obrácené do Královské zahrady. Je členěno mohutnými polosloupy, vysokého, paladiánského řádu s jonskými hlavicemi a patkami na 10 polí. Zajímavé je, že sloupy jsou proměnné výšky, sledují k východu svažující terén zahrady. Sloupy nemají podstavce, patky jsou na deskách. Hlavice sloupů nesou mohutnou římsu z pískovcových bloků, značně vyloženou. Římsa je zdobena chieroscurovou malbou v šedých odstínech listovce, vejcovce a dalších průběžných prvků (nechci se dožít toho, že budou dříky sloupů složených z pískovcových tamburů, přeštukovány a pomalovány). Z deseti polí severního průčelí je šest středních otevřeno do zahrady rozměrnými okny. Dvě a dvě krajní pole jsou poměrně uzavřená, členěná nikami a otevřená k severu menšími okny.
Zlatý věk Míčovny netrval dlouho. Pro poruchy ve zdivu po čase spadla klenba, od té doby byla Míčovna plochostropá. Po přesídlení Habsburků do Vídně upadl o mnohé objekty zájem. Míčovna byla proměněna v konírnu - to ještě byla halou. K další degradaci došlo za Josefa II., který dal Královský letohrádek, Míčovnu a zrušený Jiřský klášter k dispozici armádě. Míčovna byla přepatrována, velká okna byla zazděna, ponechána dvě menší okna nad sebou a v třetím podlaží vylámáno okno v římse. Tak byl připraven ubytovací prostor pro 1000 mužů. Neméně smutné bylo i další využití, a to jako skladiště.
Náhodný granát na konci II. světové války Míčovnu zapálil. Po požáru na místě stály jen ohořelé obvodové zdi. Sgrafita neustále odkryta i tuto pohromu přežila. Jednou z prvních poválečných úprav byla právě rekonstrukce Míčovny. Objekt byl přestavěn do dnešní podoby podle návrhu prof. J. Janáka, statické zajištění akad. B. Hacar. Byly restaurovány i fasády včetně figurálních a ornamentálních sgrafit na severním průčelí prof. Wagnerem a skupinou mladých sochařů. Na přání prezidenta. A. Zápotockého bylo figurální sgrafito doplněno i ve cviklech šestého pole. Tématem je průmysl a zemědělství. Míčovna byla proměněna v jeden z reprezentačních objektů Pražského hradu a od té doby je i tak využívána. Sgrafito na severním průčelí je pravidelně v určitém časovém intervalu restaurováno. K určitému doplnění zmizelé ornamentální výzdoby došlo na přání prezidenta L. Svobody.