Bílá věž byla po více než 600 let hlavní dominantou opevněného hradiště. Po požáru hradiště v roce 1135 započal kníže Soběslav I. budovat nové, mohutné opevnění, „po římském způsobu“, tj. vysoké masivní hradby a věže z opukových kvádříků na vápennou maltu.
Hlavní vstup do hradiště i ve všech pozdějších dobách byl a je ze západu. Tento vstup střežila nejmohutnější z románských věží, zvaná Bílá (méně významnou východní bránu střežila poněkud menší věž Černá, dosud zachována v celé výšce).
Bílá věž o půdorysu 12,2 x 12,6 m a síle zdi v patře 2 m a celkové výšce přes 30 m měla přízemí samostatně přístupné (vjezd byl podél brány). Další patra byla přístupná z ochozů hradeb a dále vnitřním schodištěm.
V tak důkladně a dobře střeženém objektu brzy vzniklo v prvním patře vězení. V žádném případě se o něm nedá mluvit jako o hladomorně. Vždyť zde byli vězněny tak významné osobnosti jako: kníže Soběslav II., Záviš z Falkenštejna a král Václav IV.
Naopak hned dvě hladomorny a mučírna vznikly ve spodních podlažích dvou válcových věží severního opevnění a to v Bílé věži a Daliborce.
V roce 1585 nechal císař Rudolf II. vězení přesunout z románské věže do pozdně gotické (a to i se jménem „Bílá“), neboť podél hradby a ve věži samé budoval prostory pro své sbírky. Dnes je Bílá věž skryta ve zdivu středního křídla, neboť N. Pacassimu kolidovala s jednotvárnou hmotou křídel Nového paláce (přestavba v letech 1755 – 1771).
Prostory Bílé věže jsou zapojeny v prvním patře k reprezentačním prostorům, v sousedství jsou prostory upravené ve 20. st. J. Plečnikem, P. Janákem a J. Frágnerem. Další podlaží bylo upraveno J. Plečnikem jako součást bytu prezidenta, v sousedství je Zlatý (Harfový) salonek a přes chodbu nové prezidentské schodiště s výtahem.
Samotná síň je přes dvě podlaží Nového paláce zaklenuta renesanční klenbou s lunetami a freskou – B. Spranger.